MISE

Instalace sousoší v Parku J.A. Komenského ve Zlíně

Květen 2021 - duben 2022

LEOŠ LANG kurátor:

Po realizovaných výstavách v roce 2019-2020 na zlínském zámku v Galerii Václava Chada, Michal Gabriel „V BARVĚ A STRUKTUŘE“ kde se autor představil ve čtyřech výstavních prostorách průřezem své tvorby převážně polyesterových soch a na nádvoří zámku a v prostoru před zámkem ocelovými objekty-Šelma a Žralok realizovaných ve spolupráci s fy Kasper a v galerii GꝎZ Oční optik Mezírka „OPTIKOU SOCHAŘE“ s kombinací polyesterových a drobnějších bronzových plastik a objektů z lité nerezové oceli jsem dostal od autora nabídku na projekt „Sochy v prostoru“. Po několika konzultacích byl vybrán zlínský park J.A. Komenského. Po oslovení zlínské radnice-radního pro kulturu ve spolupráci s odborem kultury a památkové péče také architektem revitalizace parku a schválení Radou města Zlína byl realizován projekt 20 bronzových soch v městském parku.

Je to další realizace kdy řadu svých soch Michal Gabriel zasazuje do nejrůznějších prostorových kontextů a zkoumá, jak může socha ovlivňovat prostředí a naopak.
Je zde přítomná a dobře patrná tvůrčí vytrvalost, s níž se autor přibližuje k danému nebo zvolenému tématu, a to téměř až k významově baroknímu spojení a vyjádření vztahu: socha a příroda.

MICHAL GABRIEL sochař, autor:

Do Zlína jsem nainstaloval a pro tuto příležitost nazval sousoší Mise. Sousoší je sestaveno ze dvou původních sousoší, které jsem nazval „Smečka“ a „Hráči“.
Smečka – sedm kočkovitých šelem prochází prostorem jedním společným směrem. Sousoší vznikalo postupně procesuálně od poloviny devadesátých let a svoji konečnou podobu v bronzu dostalo v roce 2007 Sochy jsou modelované do hlíny a potom odlité do polyesterové pryskyřice a struktury tvořené ze skořápek vlašských ořechů, a nakonec odlité do bronzu.

Hráči – třináct Mužských postav s protaženýma rukama. Sochy začaly postupně vznikat od roku 2000.

Každá socha je původně vysekaná do dubového kmene a na každé jsem pracoval necelý rok. Sousoší jsem ukončil počtem třinácti soch v roce 2010. Postavy jsou zachycené v nakročených posicích a jejich protažené ruce jim zajišťují pocitovou i fyzickou stabilitu. Ruce se proměňují v nástroje, hrací pálky, zbraně. Postavy instalované jako sousoší Hráči jsou obráceni dohry a z prostoru který vymezují a ohraničují vytvářejí svůj prostor hry. Po transformaci postav hráčů do stejné struktury, jakou má sousoší smečka bylo možné obě sousoší propojit a vytvořit z nich nové sousoší ve které jdou všechny mužské i zvířecí postavy jedním směrem.

Mise – sousoší instalované ve Zlíně. Sousoší bylo před tím vystaveno v Karlových Varech pod názvem Hráči. Pro Zlín dostalo nový název. Postavy a zvířata procházejí přítomným prostředím jako by se vynořily z archetypálního světa podvědomí. Světa, se kterým jsme všichni vědomě i nevědomě propojení, ze světa s nereprodukčním smyslem života.

Turistický informační portál města Zlína

What led you to start using modern technology in your works?

I have always considered technology to be an important creative tool, one which makes a fundamental imprint on the ultimate effect of a work. I have always kept up with and used new materials and new work methods in the creation of my statues. I don’t do it ostentatiously, so the viewer may not even realise it; nevertheless, I think that the traces of this approach contain and acquire a frequently unmistakeable form. At the moment when digital technologies appeared in art, with the possibility of real, material forms of works using 3D printing or 3D cutting, I started using them. I sensed in them a gateway to a new creative space that opened both new themes and new forms of statue.

When did you first encounter art – did someone introduce you to it?

I think I found my own way to the visual arts, even though we were into art at home. My mum was interested in theatre and my grandpa was a pianist – an amateur pianist, but they say he was very good. We had quite an extensive library, which included books about the visual arts. My parents took me to exhibitions, so I accepted art as an essential part of my life.

Do think that there is a deeper meaning in your works – do they leave a legacy for future generations?

I think you can find a deeper meaning there. I, as the author, cannot, nor do I wish to, verbalise it. I would like my statues to be perceived as a window to an irrational space, or as a guide through a space associated with emotions and spirituality. I would like them to function in time, reflect the present and be capable of enduring into the far future. Statues from the distant past, whose link to present is not only their placement in their historical context, but above all their beauty, can and do have a message for us. I would be delighted if my statues, too, were capable of bearing such a message.