Instalace Asteroidu II v zámeckém parku na Hluboké
Za dozoru samotného kastelána zámku Hluboká a autora díla, proběhla ve čtvrtek 3.6. instalace Asteroidu II do zámeckého parku.
MISE
Instalace sousoší v Parku J.A. Komenského ve Zlíně
Květen 2021 - duben 2022
LEOŠ LANG kurátor:
Po realizovaných výstavách v roce 2019-2020 na zlínském zámku v Galerii Václava Chada, Michal Gabriel „V BARVĚ A STRUKTUŘE“ kde se autor představil ve čtyřech výstavních prostorách průřezem své tvorby převážně polyesterových soch a na nádvoří zámku a v prostoru před zámkem ocelovými objekty-Šelma a Žralok realizovaných ve spolupráci s fy Kasper a v galerii GꝎZ Oční optik Mezírka „OPTIKOU SOCHAŘE“ s kombinací polyesterových a drobnějších bronzových plastik a objektů z lité nerezové oceli jsem dostal od autora nabídku na projekt „Sochy v prostoru“. Po několika konzultacích byl vybrán zlínský park J.A. Komenského. Po oslovení zlínské radnice-radního pro kulturu ve spolupráci s odborem kultury a památkové péče také architektem revitalizace parku a schválení Radou města Zlína byl realizován projekt 20 bronzových soch v městském parku. Je to další realizace kdy řadu svých soch Michal Gabriel zasazuje do nejrůznějších prostorových kontextů a zkoumá, jak může socha ovlivňovat prostředí a naopak. Je zde přítomná a dobře patrná tvůrčí vytrvalost, s níž se autor přibližuje k danému nebo zvolenému tématu, a to téměř až k významově baroknímu spojení a vyjádření vztahu: socha a příroda.MICHAL GABRIEL sochař, autor:
Do Zlína jsem nainstaloval a pro tuto příležitost nazval sousoší Mise. Sousoší je sestaveno ze dvou původních sousoší, které jsem nazval „Smečka“ a „Hráči“. Smečka – sedm kočkovitých šelem prochází prostorem jedním společným směrem. Sousoší vznikalo postupně procesuálně od poloviny devadesátých let a svoji konečnou podobu v bronzu dostalo v roce 2007 Sochy jsou modelované do hlíny a potom odlité do polyesterové pryskyřice a struktury tvořené ze skořápek vlašských ořechů, a nakonec odlité do bronzu. Hráči – třináct Mužských postav s protaženýma rukama. Sochy začaly postupně vznikat od roku 2000. Každá socha je původně vysekaná do dubového kmene a na každé jsem pracoval necelý rok. Sousoší jsem ukončil počtem třinácti soch v roce 2010. Postavy jsou zachycené v nakročených posicích a jejich protažené ruce jim zajišťují pocitovou i fyzickou stabilitu. Ruce se proměňují v nástroje, hrací pálky, zbraně. Postavy instalované jako sousoší Hráči jsou obráceni dohry a z prostoru který vymezují a ohraničují vytvářejí svůj prostor hry. Po transformaci postav hráčů do stejné struktury, jakou má sousoší smečka bylo možné obě sousoší propojit a vytvořit z nich nové sousoší ve které jdou všechny mužské i zvířecí postavy jedním směrem. Mise – sousoší instalované ve Zlíně. Sousoší bylo před tím vystaveno v Karlových Varech pod názvem Hráči. Pro Zlín dostalo nový název. Postavy a zvířata procházejí přítomným prostředím jako by se vynořily z archetypálního světa podvědomí. Světa, se kterým jsme všichni vědomě i nevědomě propojení, ze světa s nereprodukčním smyslem života. Turistický informační portál města ZlínaInstalace pomníku Karla IV – Divadelní náměstí Karlovy Vary (květen 2022)
Výška pomníku: 6 metrů
Váha: 20 tun
Materiál: nerezová ocel
Autor: prof. Akad sochař Michal Gabriel,
Spoluautor: Ing. Arch. Michael Gabriel,
Vyrobeno ve firmě: Kasper,
Investor: Rotary klub Karlovy Vary
Pomník vznikl jako návrh do soutěže vypsané v roce 2017 Rotary Klubem v Karlových Varech. Soutěžní podmínky stanovily nejen navržení pomníku ale také výběr místa pro jeho budoucí umístění. Rozhodl jsem se, proto pracovat s pomníkem tak jako by šlo o volnou sochu. Pomník cíleně nevycházel z okolního prostoru svého budoucího umístění, protože žádné místo v zadání nebylo stanovené. Během finální práce na modelu jsme se spoluautorem vybrali hned několik možných lokalit a mezi nimi bylo i Divadelní Náměstí.
Idea pomníku je založena na spojení tradiční formy s novou současnou technologií a novým materiálem. Obrys jezdce na koni usazeném na obdélníkovém kvádru soklu představuje jasnou a ustálenou podobu pomníku tak jak se v historii často budoval. Tradice a minulost je do sochy vložená ve tvarech a v důrazu na trvalost. Schopnost přetrvat v čase považuji za jeden z tradičních požadavků na sochu. Současnost je do pomníku vepsaná použitou technologií a materiálem. Tím není ani tisíciletími ověřený bronz nebo žula ale nerezová ocel.
Základní sochařská koncepce pomníku je pojmout celý pomník jako sochu velkého relikviáře nebo jako sochu pomníku. Proto má pomník dva sokly. První sokl je pevně spojený se sochou do jednoho celku. Podstavec je stejně důležitý jako socha na něm, protože se z bočních pohledů stává poloprůhlednou schránou svatováclavské koruny do něj vložené. Druhý sokl je betonový a je součástí budoucí architektonické úpravy náměstí.
Socha – tedy jezdecká socha spolu se soklem – je poskládaná z vrstev 10 mm tlustých plátů nerezové oceli. Pláty jsou nařezané laserovým paprskem. Plochy řezů odrážejí světlo a pokrývají více než polovinu povrchu sochy. Barva celé sochy se tak proměňuje s barevností okolí v průběhu dne i noci. Socha dostává zvláštní lehkost a v některých světelných podmínkách může připomínat zhmotněný hologram. Inspirací pro tento způsob práce s ocelovými plechy byla technologie 3D tisku. Vrstvy na rozdíl od tisku jsou chtěné a záměrně 10 mm silné. Jejich natáčení a náklon vůči tvarům pomníku je jedním z výrazových prostředků povrchové struktury. Předurčuje světelné odrazy a umožňuje stranové zprůhlednění soklu. Struktura působí lehce a samozřejmě ale technicky je poměrně komplikovaná. Troufám si říct, že tímto způsobem mnoho sochařů nepracuje. Pokud vím tak efekt spojený s vložením koruny do soklu nepoužil zatím nikdo. V technickém řešení sochy leží také podstatný díl práce spoluautora.
Postup je inspirovaný 3D tiskem, který rovněž pracuje s vrstvami přesně kladenými na sebe. N rozdíl od 3D tisku se jednotlivé vrstvy nesnaží splynout ale naopak se stávají výraznou strukturou, která podporuje výraz a vyznění celé ocelové sochy. Vrstvy svým náklonem v jakém sochu řežou rytmizují její povrch. Jednotlivé vrstvy jsou vyrobeny z centimetr tlustých ocelových nerezových desek nařezaných do vrstevnicových tvarů laserem. Řezaná hrana jednotlivých desek tak tvoří podstatnou část povrchu celé sochy. Optické vlastnosti nerezové oceli, její schopnost nekorodovat a trvale tak odrážet světlo dává povrchu sochy zcela nové vlastnosti. Socha je neustále barevně proměnlivá s tím jak se mění během dne světlo. Nakonec použitý materiál soše dává i základní požadavek, který sochy provází od prvopočátku zrodu umění a tím je důraz na schopnost přetrvat v čase. Přenést svoje sdělení v čase v řádech tisíciletí. V Egyptě byl takovým materiálem granit ve starověkém Řecku bronz a tyto materiál nám zůstaly dodnes k disposici. Nyní se k nim přiřazuje nerezová ocel. Zmíněné materiály vyžadovaly i patřičně vyspělé technologie sloužící k jejich opracování nebo odlévání. Tyto technologie jsou výrazem a otiskem doby ve které umělecká díla vznikala a pozdější umělci a řemeslníci je dále zdokonalovaly a rozvíjeli. Díla vzniklá v těchto tradičních technologiích ve svých vrcholných podobách dosahují dokonalosti a autorské originality. Nikdy ale již nedosáhnou materiálové překvapivosti. Jen s objevením a použitím nového materiálu a nové technologie může tento moment vstoupit do hry. Je vždy spojen s dobou, která mu to poprvé umožnila. To je právě kterých by tomuto materiálu nedokázal vtisknout přesně řízené tvary a zcela ho tak nepodřídil svému záměru.
V tom spočívá kouzlo takto vzniklých soch. Díky tomu může být téma velmi jednoduché a mnohokrát zpracované. Nový pohled na tato témata dává nová forma odpovídající současné době.
Co Vás vedlo k tomu, abyste začal využívat moderní technologie ve svých dílech?
Technologie jsem vždy považoval za důležitý tvůrčí nástroj, který se podstatně propisuje do
výsledného účinku díla. Vždy jsem sledoval a využíval nové materiály i nové pracovní postupy
při realizaci svých soch. Nedělal jsem to nijak okázale a tak si to divák nemusí vůbec
uvědomovat, přesto si myslím, že stopy tohoto postupu sochy obsahují a dostávají tím často
nezaměnitelnou formu. V okamžiku kdy se objevily v umění digitální technologie s možností
reálného zhmotnění díla pomocí 3D tisku nebo 3D obrábění začal jsem se jimi zabývat. Cítil
jsem v nich bránu do nového tvůrčího prostoru otevírajícího jak nová témata, tak i nové
formy soch.
Kde jste se poprvé setkal s uměním, přivedl Vás k němu někdo?
K výtvarnému umění jsem se dostal asi sám, i když doma jsme měli k umění blízko. Máma se
zabývala divadlem a můj dědeček byl klavírista sice amatér ale prý velmi dobrý. Měli jsme
celkem obsáhlou knihovnu a v ní i knihy o výtvarném umění. Rodiče mě vodili na výstavy a
tak jsem umění přijímal jako nezbytnou součást života.
Myslíte si, že je ve vašich dílech hlubší význam, nebo zanechává odkaz dalším generacím?
Myslím, že se tam dá hlubší význam vyhledat. Já ho jako autor nedokážu ani nechci
verbalizovat. Rád bych, aby byly moje sochy vnímány jako okno do neracionálního prostoru,
nebo jako průvodci prostorem spojeným s emocemi a spiritualitou. Rád bych, aby fungovaly
v čase, reflektovaly přítomnost a byly schopné přetrvat do daleké budoucnosti. Sdělení pro
nás mohou mít a mají sochy z dávné minulosti, kdy není pojítkem se současností jen jejich
zařazení do historického kontextu ale především jejich krása. Byl bych rád, kdyby i moje
sochy byly schopné takovou zprávu nést.