Sochy svou dlouhodobou přítomností dotváří okolní prostor. Vstupují do něj proto, aby ho naplnily spiritualitou a emocemi. Na chvíli se jim podaří zastavit kolemjdoucí, kteří by prostorem jinak prošli bez povšimnutí. O soše budou přemýšlet pokaždé, když kolem ní projdou, protože rozumem zůstává neuchopitelnou. Neměla by je rozčilovat, spíše znepokojovat, a to v pozitivní rovině. I když se toho ne vždy držím, vnímám sochu především staticky, jako tvarově neproměnlivý objekt s velkou schopností přetrvat v čase, a to v řádech staletí nebo tisíciletí.
Tomu také odpovídá materiál, se kterým rád pracuji. Tím je bronz a v poslední době i nerezová ocel. Je dobré, když se součástí stavby stane socha, která má potenciál přetrvat v čase beze změn a oprav ve své autentické podobě, kterou měla v době svého vzniku. Neznamená to, že to samé máme očekávat od stavby samotné nebo že v budoucnosti ke změnám dojít nesmí. Důležité je, že socha je schopná odolat času, a to nejen fyzicky ale i ideově.
